Vokální symfonie č. 2 - "Člověk a vesmír"

Vokálně instrumentální dílo pro recitátora, soprán a symfonický orchestr. Na texty Jacopone da Todiho a Jakuba S. Trojana.

Premiéra: 25. října 2013

Durata: 29’

Interpreti prvního uvedení: Komorní filharmonie Pardubice, Igor Orozovič - mluvené slovo, Lucie Silkenová - soprán, Vojtěch Jouza - dirigent

O skladbě:


Vokální symfonie s podtitulem “Člověk a vesmír” (podle stejnojmenné básně mého dědečka, J. S. Trojana, která se stala literárním základem tohoto díla) je mým již druhým počinem v tomto žánru. První vokální symfonii nazvanou “R.U.R.” (volně inspirovanou dramatem Karla Čapka) jsem napsal u příležitosti absolutoria skladby na Pražské konzervatoři. Po více než šesti letech se k vokální symfonii vracím - vnitřně puzen láskou a důvěrou v její sílu a výpověď; a také snad úmyslem srovnatelně zaklenout dvě významné etapy svého studia skladby. Ve velkém očekávání, jak se k této hudební formě vrátím dvakrát stejně a přece dvakrát jinak.
V první větě nasloucháme Člověku zmítanému ostrým rozporem mezi Infinitou vesmíru a konečností lidského života. Člověku tápajícímu, ztracenému v bezbřehosti domnělé prázdnoty. Avšak Člověku hledajícímu?
Druhá věta je uvedena sopránovou árií na text italského středověkého básníka Jacopone da Todiho. Sálá planoucí Láskou. Zda Láskou k člověku bližnímu, nebo Bohu není zřejmé a vlastně ani podstatné, či v rozporu.
Ve třetí větě se vracíme ke ztracenému Člověku. Je Láska odpovědí, světlem spalujícím temnotu prázdnoty?
Závěrečná věta je snem o ztraceném Ráji.

Nahrávka: